Klasicismus
Klasicismus 17.a18. století
Společensko-historická situace – 17.st. –„velké století“ vědy, kdy byl zaveden specifický výzkum přírody – nové vědecké postupy založené na matematice. Vědci chtěli poznávat nové věci na základě experimentu. Jednalo se o pochopení světa jako celku.
-společenská prestiž vědy se orientovala na její použití v praktickém životě
-centra vědy: Londýn, Paříž
-politický systém byl koncipován rozdílností mocností tehdejší světa:
a) absolutismus – formování neomezené moci jednoho panovníka, kdy byla podřízena moc šlechty a církve – stát jsem já – Francie (Ludvík XIII., Ludvík XIV.; kardinálové Richelieu a Mazarin)
b)parlamentarismus – státní moc rozdělena do moci zákonodárné, výkonné pomocí privilegovaných orgánů
c) osvícenský absolutismus – absolutismus ovlivňovaný rozumem (racionalismus oproti náboženství); kritika církve – emancipační snahy měšťanstva – boj o svobodu a pravdivé poznání;
2.pol.18.st. průmyslová revoluce v Anglii, 1776 vyhlášení nezávislosti v Americe
Klassicus – vynikající, vzorový
-umělecký směr aristokracie – vznikl v absolust. Francii, a poté se začal prosazovat i v dalších zemích Evropy.
Znaky
- Vzor antické umění – tvůrčí kázeň – umělecká krása, dokonalost, harmonie – Pompeje-vykopávky
- Jednotné principy a pevný řád – závazné normy podřízené rozumu
- Krása v pravdě a v přírodě
- Střízlivost a účelnost
- Rozumová kázeň
Empír – emire-císařství – vrcholná fáze klasicismu-vliv antika Rakousko
Architektura – elegance, střídmost, harmonie – zámek ve Versailles
Malířství – historické náměty- obrazy vypadaly jako fotky; Jasques Louis David – Zavraždění Marata
Sochařství – vytvářely sochy v antickém provedení
Literární klasicismus – inspiraci hledali v antice; v dramatu vycházeli z Aristotela, a to z jeho Poetiky:
Zásada tří jednot: a) času
b) místa
c)děje
napodobování přírody – záruka pravdy a estetického účinku – umění zachycuje, co je nadčasové
literární žánry: vysoké – óda, epos, tragédie – o životě vysokých vrstev vladařů atd. (historická témata-vznešený jazyk
nízké – komedie, fraška, bajka, satira, píseň – postavy neurozené – sluhové a vesničané (obyčejná témata, hovorový jazyk)
Francie
Tragédie – konflikt vůle a hrdinství proti citu a vášni; kult úcty k rodovým tradicím
Pierre Corneille(pjér kornel) 1606-1684
Jeho otec byl normanským advokátem, pocházel ze vznešené rodiny, byl nejstarší z šesti dětí. Vystudoval práva a věnoval se advokacii, aby nezklamal otce. Inklinoval k poezii a literární tvorbě. Byl pověřen kardinálem Richelieu psát písně i divadelní hry. Jedenkráte byl zamilován do vdané paní, ale po čase se zamiloval do dívenky Marie de Lamperiere. Když viděl kardinál nešťastného Pierra, pozval pana de Lampiere a nařídil mu, že jeho dcera Marie se provdá za Corneilla. Měli spolu 6 dětí.
Cid – veršovaná tragédie – legendární příběh španělského hrdiny Rodriga Diáz de Vivar z 11.st.Konflikt povinnosti a rodové cti, kdy do toho přišla láska dvou mladých lidí, kteří mají před svatbou. Chimenin otec urazil otce Rodriga. Rodrigez chce pomstít otcovu pohanu. V souboji zabil otce Chimery. Chimera přesto, že Rodriga miluje, žádá jeho smrt. Rodrigo vítězí nad Maury. Král mu uděluje milost a může se oženit s Chimérou.
Moliére 1622-1673-vl.jm. Jean-Baptiste Poquelin (žán baptist poklen) – otec pracoval jak královský čalouník na dvoře francouzského panovníka. Vystudoval jezuitskou clermoutskou kolej. Založil s Corneillem kočovnou divadelní společnost s názvem Skvělé divadlo. Vzal si pseudonym Moliere, aby nekompromitoval rodinu. Nedařilo se a divadlo zavřel, poté odešel do vězení pro dlužníky. 1660 získal podporu králova bratra, kdy vytvořil divadelní společnost králova. Byl mu přiznán důchod, a tak mohl hrát. Při divadelní hře Zdravý nemocný, kdy se celý dvůr dobře bavil a on umíral. Měl vysokou horečku, kašlal krev a hned po skončení představení zemřel. Kněz nestihl ho zaopatřit, a tak ho nechtěli pohřbít na hřbitov, ale zasáhl král a byl pohřeb.
Dílo:
Lakomec –
Tartuffe neboli Podvodník-
Don Juan aneb Kamenná hostina-
Misantrop-en)
Zdravý nemocný-
Poezie – úvahovost, satiričnost, popisnost
Jean De La Fontaine (žán de lafonten) 1621-1695 – mistr aforismů-stručný, vtipný, často satirický soud – výrok, myšlenka
Úvahy neboli Morální sentence a maximy – sb. 504 aforismů a sentencí – výstižně vyjádřené mravní zásady – maximy zbabělosti a egoismu
Čeho se na nás dopustili druzí, s tím se nějak vyrovnáme.
Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.
Charles Perrault (šárl peró) 1628-1703 : sběratel folkloru, vydavatel pohádek, básník, prozaik a literární teoretik – moderní umělecké postupy
Pohádky mé matky husy – soubor 8 pohádek: Popelka, Kocour v botách, Princezna ve spícím lese atd.
Itálie – italské národní drama – 17.-18.st. –měšťanská komedie – typ improvizovaného divadla pro lidové publikum určená pro commedia dellárte – profesionální herci improvizovali dialogy – rámcový scénář – jednoduchý děj, postavy – z různých vrstev společnosti; komika, pantomima, akrobacie
Carlo Goldoni (karlo goldony) – zasloužil se o reformu divadla – zrušil masky, kostýmy, zavedl pevná text. Uvedl na scénu propracované charaktery postav
Sluha dvou pánů – sluha Truffaldino mistrně zvládá spletité situace, protože slouží u dvou pánů (hrálo se ve Stavovském divadle_ hlavní postavu Truffaldino – Miroslav Donutil
Poprask na laguně – obraz rybářského městečka-spory a žárlivost milenců
Mirandolína
Hrubiáni
Benátská vdovička