Jdi na obsah Jdi na menu
 


Meziválečná ruská literatura

Ruská meziválečná literatura

Boris Leonidovič Pasternak (1890-1960)

Syn moskevského malíře Leonida, ruský básník, prozaik – vliv symbolismus a futurismus, dostal Nobelovu cenu za literaturu 1958 – kvůli sovětské vládě ji musel neustále odmítat, pod tlakem štvavé kampaně v SSSR dal souhlas, aby v zahraničí vycházela jeho díla. Cenu převzal syn.

 

Sestra moje- život – básnická sbírka

 

Doktor Živago

Román, uveřejňovaný 1957 v Itálii,

společenský román 1.poloviny 20.století zachycující události.

Hlavní postava Jurij Andrejevič Živago je jako 10 chlapec sirotek. Román začíná pohřbem Jurijovy matky Marji Nikolajevny. O syna se nyní stará rodina Gromekova. Jurij měl velké nadání, a tak studoval gymnázium, pak medicínu. Po VŠ pracoval jako lékař, ale věnoval se literatuře. Oženil se s Toňou dcerou profesora Gromeka. Toně se narodil syn, Jurij odchází do války.

Jurij nastoupí do válečné nemocnice a seznámí se s Larisou, manželkou spolužáka Pavla Antipova. Mezi nimi vznikne cit. To se prohloubí.

Během občanské války se stává zajatcem partyzánů, musí zde pracovat jako lékař. Uprchne zpět za svou láskou Larisou. Larisa utíká pryč. Živagova manželka Toňa odjela do Francie. Myslela, že Jurij je mrtev.

Živago se vrací do Moskvy s Larisiným manželem Antipovem. Antipov se zastřelil, když se dozvěděl, že žena utekla. Živago poprosí nevlastního bratra Jevgrafa o pomoc při hledání práce. Živago zakládá novou rodinu. Umírá na infarkt v tramvaji.

 

Maxim Gorkij (1868-1936) Alexej Maximovič Peškov *Nižnij Novgorod – otec byl truhlář a byl důstojníkem a zemřel na choleru, z čehož matka vinila syna. A tak bych vychován u despotického dědečka, poté zcela osiřel a musel se starat sám o sebe. Střídal různá zaměstnání: byl poslíčkem, umývačem nádobí, učedníkem u sklenáře, pracoval jako dělník při nakládání na loď. Od 15 let se toulal po Rusku a učil se jako samouk. Věnoval se revoluci v Rusku. Poté chtěl, aby ho přijali na univerzitu v Kazani. Nebyl přijat a pokusil se o sebevraždu (napsal o tom povídku – Případ z Makarova života). Pracoval jako rybář, pekař. Do konce byl kontrolován policií jako revolucionář.

Dílo:

Makar Čudra, Čelkaš, Manželé Orlovi – tato díla se stylizují do nvoromantických románů-bosácké povídky o vyděděncích-o lidech na okraji společnosti

Píseň o sokolu, Píseň o Bouřňáku – romantická alegorie – óda na svobodu

Matka – sociálně-psychologický politický román ženy revolucionářky

Dětství, Do světa, Moje univerzity – autobiografická trilogie o jeho životě

Podnik Ajmatovových – generační román o rodinné sáze 3 rodin podnikatelů

Michail Alexandrovič Šolochov (1905-1984) *Kružina na Donu. Studoval gymnázium a v 15 letech nastoupil do válku jako zásobovač. Po skončení školy vystřídal několik zaměstnání: učitel, kameník, dělník. Vrátil se zpět usadil se ve vesnici Vjošenska. Oženil se s učitelkou Marií Gromoslavskou. Byl komunistou. Získal Leninovu cenu za lit. i Nobelovu cenu za lit.

Dílo: Donské povídky-soubor expresivisticky laděných příběhů z oblasti Donu

Tichý Don- tetralogie –o osudech donských kozáků od počátku do období první světové války i VŘSR 1917. Hlavní postava Grigorij Melechov – kolísá mezi rudými a bílými – osobní tragédie čestného člověka hájícího kozáctvo.

Osud člověka – humanistická novela o Velké vlastenecké válce – ztvárňuje psychologické aspekty doby- Andrej Sokolov – bojuje na frontě, doma nechá ženu a dvě děti. Andrej se zraněn, zajat, projde koncentrákem a podaří se mu utéct. Vrátí se domů. Nenajde nikoho ze své rodiny. Zde najde chlapeček, který nemá rodinu, a tak se ho ujme.

 

 

Poezie

Alexandr Alexandrovič Blok ( 1880-1921)

-ruský lyrický básník, představitel symbolismu

dílo:

Verše o překrásné dámě – sbírka, opěvující věčné ženství a zduchovnělou lásku k nadpozemské bytosti

Dvanáct – poema, symbolistický příběh o konfliktu starého s novým, v čele 12 ruských gardistů jde Ježíš

 

Anna Achmatovová ( 1889-1966)

Ruská lyrička nenaplněného citu, vyšla ze symbolismu, představitelka tzv. akméismu ( řecky akmé – květ, vrchol). Usiluje o ozdravění symbolismu, dosažení vyššího stupně umělecké pravdy. Za občanské války byl zastřelen její muž, ve 30. letech zatčen a nespravedlivě souzen její syn. V 50 letech ona a Zoščenko vyobcován z ruské literatury

 

Poema bez hrdiny – tragický příběh sebevraždy básníka ( román ve verších)

Rekviem – poema – věnována všem nespravedlivě uvězněným, jejich blízkým

 

 

Vladimir Vladimirovič Majakovskij (1893-1930)

19.7.1893 Bagdady – 14.4. 1930 Moskva)

Narodil se v Gruzii v rodině lesníka. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Moskvy. Od chlapeckých dob se účastnil politiky jako sociální demokrat. V 15 letech byl vězněn, a pak ještě dvakrát.Po návratu z vězení se věnuje umění (studoval  Školu malířství, sochařství a architektury). Po vyloučení ze školy se věnuje literatuře. Důvodem vyloučení byla propagace moderního umění. Stal se spoluautorem futuristického manifestu, spoluzakladatelem avantgardního umění.

Byl básníkem, dramatikem, satirikem, malířem, filmovým scénáristou, hercem i publicistou.

Propagoval VŘSR

Rád cestoval : USA, Jižní Amerika, Francie, Německo, Španělsko, Československo.

Svůj život ukončil sebevraždou.

Podílel se na futuristickém sborníku: Políček, Já.

 

Monodrama: Vladimir Majakovskij

Oblak v kalhotách

–        hra znaků, pojmů, sociální a meditativní obsah. Romantický titanismus vzpoury lyrického hrdiny se odehrává v hlouby jeho duše. Zakrývají ho hluboké milostné city a sociální ladění.

Poema:

Flétna páteř

Vojna a svět

Člověk – soucit básníka s tyranií, myšlenka odpovědnosti za osud lidstva, řada děl oslavující revoluci

 

Veršovaná dramatická poema – Mysterie-buffa

Báseň – Levý pochod

Poema

150 000 000

Oslavný epos

V.I.Lenin – rozsáhlý příběh o kritickém pozorovateli společnosti – sám spisovatel

 

Groteskně ladil satirické komedie v Mejercholdově divadle

Štěnice, Horká lázeň

 

 Velemir Chlebnikov ( Viktor Vladimirovič Chlebnikov)

9.11.1885-28.6.1922

spolutvůrce futurismu, reformátor básnického jazyka

Pocházel z intelektuální rodiny. Po studiích matematiky a zoologie na univerzitě v Kazani studoval slovanskou filologii na univerzitě v Petrohradě a cele se věnoval literatuře. Vedl bizardní život bezstarostného tuláka, těžce snášel za války povolání do vojenské služby. Ve VŘSR spatřoval cestu k nové společnosti. S Rudou armádou se zúčastnil tažení na Teherán a na zpáteční cestě na následky sněti zemřel.

 

Prošel kroužkem symbolistů, přešel do opozice do tábora futuristů, byl teoretikem kubofuturismu. Výrazně se zaměřil na práci s jazykem a veršem – např. v básni

Zakletí smíchem 1910 – využil různých předpon, přípon, koncovek ve spojení se slovem smích. Experimentoval s jazykem, vytvořil slovo zaum, tj. univerzální světový jazyk v budoucnu, do svého hledání zapojil vedle poezie i matematiku, fyziku a astronomii. Ze syntézy poezie a vědy došel k teorii ovládnutí číselného základního zákona času, podle které lze předvídat budoucí události.

Své teorie vyložil v dílech:

Učitel a žák 1912

Náš základ 1919

Ve své tvorbě vycházel z ruského folkloru a slovanské mytologie –Lesní žínka1911

Šaman a Venuše 1912

Výraznou linií jeho tvorby je utopismus

Apokalyptické poemě Jeřáb 1910 – zobrazuje zánik dosavadní generace

Tvorba marťanů, Stát času – představují ideální platonský stát „ stát času“ s ideální vládou 317 ( základní magické číslo lidstva) nejkvalitnějších občanů

Poema Ladomir – vize budoucího harmonického světa založeného na sblížení techniky s přírodou  v jednotě člověka a přírody tak, jak tomu bylo v mytických dobách.

 

Čmáranice po nebi – experiment lyrické poezie – útržky, manifesty

Poetika se vyznačuje novými typy rýmů, intonační verš, svérázné metafory. Experimentuje  s využitím slova – fonetického, tvaroslovného, významového, Oživuje archaismy ( kasanka – zástěrka, ohnivo – křesadlo), novotvary vidokruh.

Absurdita války ( prožil, hladověl, 2x prodělal tyfus, vězněn bělogvardějci i rudoarmějci)

 

 
 

 

Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< červenec / 2022 >>