Úvaha
Úvaha
- útvar slohového postupu úvahového ( nejnáročnějšího)
- autor se zamýšlí na základě získaných poznatků nad problémem dospět k obecnějšímu závěru
- hloubka úvahy ovlivněna: úrovní myšlení, životními zkušenostmi, bohatstvím poznatků autora
úvaha – filozofická, historická, citově podbarvená
úvaha se vyskytuje v uměleckých dílech ( součást řeči vypravěče…vysvětluje, zdůvodňuje děj, součást řeči postav- úvahy, jak se chovat, rozhodování, hodnocení jiných, subjektivních charakter
v publicistice – úvodník, komentář
ve vědeckém díle – na začátku nebo v závěru ( výhledy, perspektivy), posuzování problému, hledisko, různé názory, komentování názorů i vlastních myšlenek
Společné rysy úvahy s výkladem
a) práce s fakty
b) příčinné vztahy mezi nimi
c) podmínky vzniku
d) rozvoje, jejich podstata, následky, účinky, účel, důsledky, hodnocení, postoj, perspektiva
Rozdílné rysy:
-úvaha nepracuje se všemi fakty
-nerozebírá je
-nevyužívá experimentu
-přemýšlí a hodnotí je
- vyvozuje obecné závěry
- nepoučuje
- nechce poučovat – přenést k zamyšlení
- naznačuje řešení, hodnotí
- subjektivní postoje a názory autora
- odraz ve volbě prostředků
témata:
různorodost, aktuální jevy, obecné vlastnosti
kompozice
logická stavba
od zkušeností, prožitků k jejich hodnocení a obecným závěrům
od obecného ke konkrétním
od obecného přes konkrétní příklady k obecným
východisko
zkušenosti, obecné poznatky
subjektivita autora
zamyšlení, přemýšlení, konkrétní příklady
nebezpečí předčasné generalizace
závěr
zásady, obecné závěry
návrh osnovy:
I. Úvod- cíl úvahy
II. Vlastní úvaha – přemýšlení, uvažování, hodnocení, dílčí myšlenky a shrnutí, pozor na předčasnou generalizaci, čím je úvaha hlubší, tím je kvalitnější
III. Závěr – zdůraznění, shrnutí, vyvozují základní myšlenky úvahy
Jazyk úvahy
Výrazy širokého významu ( vztah, cíl, východisko, prostředek)
Hodnotící výrazy – adjektiva ( vynikající, prostý)
Substantiva ( úspěch, nespokojenost)
Adverbia (velmi, výborně, zcela)
Výrazy emocionální, metafory, jazyková pestrost
Syntax
Spojování otázek, otázek a odpovědí, řečnické otázky, věty zvolací, žádací, logická návaznost vět
Úvahový charakter mají:
SS- vztah důvodový, důsledkový, stupňovací, odporovací, vylučovací, vysvětlovací
SP-vedlejší věty příčinné, účelové, způsobové, podmínkové, účinkové, přípustkové, přirovnávací
Několikanásobné větné členy, výčet, souřadné spojení vět hlavních i rovnocenných vedlejších, volné přiřazování,paralelismus
Obraty podněcující úvahu:
