Kant
Immanuel Kant
(1724-1804)
-narozen v Královci (Prusko – dnes Kaliningrad), syn sedláře, své matce vděčí za setkání s pietismem – náb. Hnutím, sedm let studoval, 1740 – na univerzitě ve svém městě – teologii a posléze filozofii, přírodní vědy
- 1755 soukromý docent na univerzitě v Královci ( přednášel zde 40let – své oblíbené předměty – matematickou fyziku, zeměpis, antropologii, přirozenou teologii, morálku, přirozené právo)
- byl oblíbeným učitelem – na škole vyučoval Herdera
- rád při výuce používal různých žertů, vtipu a jeho poučná přednáška byla i zábavou
- chudý život – jeho zdraví bylo nalomeno – byl malý, slabý a poněkud nesouměrné postavy – jedno rameno výš a druhé níž
- přesně dodržoval svůj denní režim – k udržení tělesného zdraví – měl železnou koncentraci – podařilo se a on se dožil vysokého stáří – zemřel v Královci
denní režim:
5 hodin vstával a začínal ihned pracovat
7 – 9 hodin přednášel
poté připravoval vlastní díla
12 – 15 hodin obědval a vždy měl hosty – prosté a praktické muže, s nimiž raději rozmlouval než s učenci
15.30 hodin následovala procházka, pak pracoval na svých filos. Spisech
podle něj si mohli lidé v Královci řídit hodinky – přesně dodržoval harmonogram
22 hodin – vždy přesně uléhal do postele
zakladatel tzv. „kritického neboli transcendentálního idealismu
a) předkritická perioda – doba před uveřejněním Kritiky čistého rozumu
spisy v této době se týkaly přírodním jevům (o sopkách, o fyzikální geografii, o teorii zemětřesení) – základem jeho teorií je Newtonova fyzika – otázku vzniku sluneční soustavy nechal otevřenu – vysvětlení jsou nepřístupná
Kant hájí tezi, že jsou všechny jevy vysvětlitelné mechanicky. Látka je rozptýlena rovnoměrně v nejmenších částečkách a liší se pouze hustotou a přitažlivou silou. Přitahování způsobilo, že lehčí částice se přímočaře pohybují k těžším a tam se sbalí v chomáče. Lehčí jsou odráženy a mění svou dráhu. Z původně chaotického způsobu pohybu těles vzniká rovnováha pohybu. Postupně vzniká kruhový pohyb.
Teorie o vzniku sluneční soustavy z rotující mlhoviny ( o několik desetiletí později dospěl k tomu fr. Matematik a astronom Pierre Laplase (1749 –1827) – podobným způsobem řešil tuto tezi o vzniku vesmíru – pojetí vzniku světa _ Kant-Laplaceova teorie.
Velký vesmír galaxií mimo naši planetu – učení o zpomalování denní rotace Země vlivem tření vyvolaného přílivem – učení o relativnosti pohybu a klidu
Vliv na práci měl Humův empirismus a skepticismus – objasňoval rozdíl mezi základem reálným a logickým – zavedl pojem záporných veličin do fyziky – vysmíval se zaujetí současníků pro mystiku. Hl.úk. je na 2.místě za zkušeností
b) kritická perioda – od roku 1770
Metafyzika je vědou o hranicích lidského rozumu – chce určit hranici - kdo určuje hranici lidského rozumu? Racionalismus či empirismus?
Kdo má pravdu? Kant chce prozkoumat strukturu celého aparátu lidského myšlení – jak aparát pracuje – zdroje našeho poznání. Možná se ukáže, že ani jedna z vědeckých disciplín nemá opravdu pravdu tedy cele. Každá je v nějakém smyslu omezená.
Kritika čistého rozumu –1788
Charakter,struktura,základní pojmy
Dva požadavky:
a) nepodmíněnou jistotu výsledků
b) zřetelnost jejich výkladu
c) dedukce čistých rozvažovacích pojmů – pronikavé kritiky rozumu – zdravý lidský rozum
kniha se skládá z několika částí –
a) transcendentální nauka o elementech (teorie základů) – transcendentální estetika pojednává o schopnosti smyslovosti
transcendentální logika pojednává o schopnosti myšlení, logika má dvě části – transcendentální analytiku - pojednává o schopnosti rozvažování
transcendentální dialektika o rozumu
b) transcendentální metodologie
Naše poznání začíná zkušeností. Naše smyslu uvádějí do pohybu rozvažovací schopnost našeho uvažování. Poznání pochází ze zkušeností. Musíme zkoumat, co na nás působí před naší zkušeností ( a priori) a poté ( a posteriori).
1. Čisté poznání – lze rozlišit dva neklamné znaky – nutnost, všeobecnost
Zkušenost učí, že něco je takové nebo onaké – nikdy neříká jaké to musí být.
2. Každá změna musí mít svoji příčinu – je nutná a všeobecná, ale nevychází ze zkušenosti
3. soudy dělí na analytické a syntetické
Analytický soud – rozkládací – rozčleňující :Koule je kulatá – vyslovuji již v přísudku tuto skutečnost, která je obsaženo v podmětu
Pojem koule
Znak kulatá
Syntetický soud znamená skládající se – např. Tato koule je zlatá. K pojmu koule připojujeme úplně neznámou věc, kterou ještě neznáme a není obsaženo v přísudku.
Znak zlaté barvy.
Věta podle Kanta nevznikne bez pomoci názoru, a přesto má být a priori – nezávislá na naší zkušenosti. Neexistuje nic čistého“ nezávislého na naší zkušenosti.
Transcendentální –„každé poznání“, které se nezabývá předměty, nýbrž způsobem našeho poznání předmětů, pokud má být možné a priori.
Vysvětlena „kritická“ teorie poznání, etika, estetika a učení o účelnosti přírody
- dokazuje nemožnost vybudovat systém filozofie na spekulacích ( = matefyzika)
- dosahuje výsledků až k předběžnému zkoumání forem poznání a hranic našich poznávacích schopností – dospívání
- agnosticismus (dostupná jen oblast jevů, tedy toho co je získáno bezprostřední zkušeností)
- „věci o sobě“ = podstata věci – nedostupné našemu poznání
- „věci pro nás“ = jev – způsob jak se věci objevují v naší zkušenosti. Věrohodné znalosti – pouze v matematice, přírodovědě. To je podmíněno tím, že našemu vědomí jsou dány „a priori“ – předem formy smyslového nazírání
- rozvažování – pojmů
- syntéze – spojení smyslové rozmanitosti a pojmů
- rozvažování – na němž jsou založeny např. zákony – zákon stálosti substancí, příčinnosti, vzájemného působení substancí
Na rozumu je založena snaha o bezpodmínečném poznání, které požaduje vyšší morálka. Pod tlakem těchto požadavků se lidský rozum snaží vyřešit otázky neohraničenosti světa v prostoru a v čase
Možnost existence nedělitelných prvků světa – charakter procesů probíhá ve světě – boha jako bezpodmínečně nutné bytosti
Se stejnou průkazností mohou být zdůvodněna protikladná řešení:
- svět je nekonečný
- zároveň nemá hranice
- nedělitelné atomy
- existence neexistence
- všechny procesy jsou příčinně podmíněné – zároveň existují procesy (činy) svobodné
- existence bezpodmínečně nutná bytost
- zároveň není bezpodmínečně nutná
- rozum je antinomický – rozdvojuje se v protikladech
- Protiklady jsou pouze domnělé
- Rozpor řeší omezením rozumu ve prospěch víry
- Uznání nepoznatelnosti „věcí o sobě“
- Člověk je nesvobodný (ve sféře jevů)
- Svobodný jako subjekt nepoznaného světa nadsmyslového
- Existence boha je nedokazatelná ( pro poznání)
- Zároveň nezbytným postulátem víry – na němž zakládá přesvědčení o existencii
- Existence boha předurčuje mravní řád světa
Učení o antinomiích rozumu
- základ Kantova dualismu „věcí o sobě“ a „věcí pro nás“ a agnosticismu se stalo podnětem pro vypracování pozitivní dialektiky
- Kant pojímá poznání, chování a tvůrčí činnosti dualisticky, agnosticky a formálně.
Etika – kategorický imperativ – mravní zákon – formální – bezpodmínečný příkaz, který každému předepisuje, aby jednal podle pravidla, které by sám chtěl přijmout za všeobecný základ. Hypotetický imperativ – příkaz podmíněný cílem – nezávisle na mravním obsahu činu ( princip zvláštní hodnoty každého člověka, který nesmí být obětován ani ve jménu blaha celé společnosti)
Estetika – krásno „nezainteresované“ uspokojení nezávislé na tom zda neexistuje předmět zobrazený v uměleckém díle, podmíněn pouze formou (formalismus)
Formalismus však není důsledný – v protikladu k formalismu prohlásil poezii za nejvyšší umění, protože pozvedá k zobrazení ideálu
Učení o nezbytnostech věčného míru – prostředek zvyšování mezinárodního obchodu a styků na základě vzájemných výhod pro různé státy
Z Kanta vyšly směry 19./20.století
a) novokatovství, etický socialismus
b) marburská škola, bádenská škola
dílo:
Kritika praktického rozumu 1788
Kritika soudnosti 1788
